Svatozdislavské dukáty.

100 LEVA 2003
Anatomie bulharské bankovky

Otázkou je, zda a proč psát krátký článek o této bankovce, která byla již dávno emitována a lidé – turisté by ji měli dávno znát.

Jako sběratel si rád přivezu nový kousek do sbírky osobně a tak jsem se letos pokusil sehnat 100 leva z roku 2003. To jsem ještě nevěděl, co jsem si to dal za sběratelský závazek, protože se jedná o současný nejvyšší nominál Bulharské Národní Banky. Na hotelové recepci jsem neuspěl a zrovna tak v hotelové směnárně. Všude mě byla nabídnuta bankovka v nominální hodnotě max. 50 leva. V kapse dvě padesáti leva a já bloudím po destinaci a hledám obchody a hotely, kde by mě mohli vyjít vstříc. Úspěch slavím až v sedmém hotelu a dávají mě vybrat pouze ze dvou kusů. Automaticky sáhnu po lepším stavu. Mám ji … K odhodlání napsat toto seznámení s bankovkou kromě příběhu, vysokého nominálu přispěl i náhodný portrét na promenádě podél pobřeží – shodou okolností se jedná o portrét osobnosti z této bankovky.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2017.

Ze světa kovových známek (6) Telefonní známky
První známky do telefonních automatů byly u nás zavedeny některými pražskými hotely a restauracemi patrně již v době mezi válkami1.

(Obr. 1 2, Obr. 2) V tomto období se do veřejných telefonních stanic užívaly jednokorunové mince vzor 1922 (Ø 25 mm, 6,66 g). Podle metrologických údajů shodných s prvorepublikovou jednokorunovou mincí lze usuzovat na telefonní známky u ražeb, kde to není z legendy ani obrazu zřejmé. (Obr. 3, 4)

Některé privátní telefonní známky se lišily průměrem i hmotností od soudobých mincí. Užití telefonního automatu tak bylo omezeno na držitele zvláštních známek, vydávaných provozovatelem telefonního automatu, zpravidla hotelem. Průměry těchto známek byly 27 a 29 mm. (Obr. 5)
Zvláštní známky do veřejných automatů vznikly až na počátku čtyřicátých let v období Protektorátu Čechy a Morava. Okolnosti vzniku protektorátních telefonních známek byly dostatečně popsány v literatuře, odkazuji tak na práci Likovský-Štemberg-Šůla (1997). Zde bych pouze uvedl, že výrobcem telefonních známek pro Telefonní automatovou akciovou společnost (TAAS) byla ražebna Vladimír Podivín Praha. Známky měly kompenzovat nedostatek jednokorunových mincí vzor 1922 tezaurovaných obyvatelstvem do doby, než budou vyražené v dostatečném množství protektorátní jednokorunové mince. Dvojjazyčné českoněmecké známky byly ražené ve čtyřech značených emisích v celkovém nákladu 1 100 000 a jejich platnost byla ukončena na jaře 1944. Od ledna 1944 je v upravených automatech nahradily zinkové protektorátní jednokorunové mince. (Obr. 6)

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2012

DALŠÍ ČLÁNKY VÍCE O ČASOPISU