Týden života Zamyšlení namísto úvodníku
Stará židovská poučka tvrdí, že za dukát lze žít v kterékoliv zemi na světě jeden týden. Pokud máte pocit, že nejbezpečněji jsou peníze uložené v kartičce z plastu popřípadě z jiného spalitelného materiálu, nemusíte číst dál.
Reklama vás nejspíš přesvědčila o jistotě nejrůznějších fondů či způsobů spoření na takzvaně celý život. Existují státy, ve kterých lze podobnému tvrzení s jistou mírou opatrnosti věřit. Jak se však připravovat na budoucnost v zemi, která každých dvacet let mění nejen svůj název, ale také hranice, státní zřízení, spojence a to vše dobarvuje
měnovými reformami různé intenzity? Přemýšlím, kdy naposledy v našich končinách mohly penzijní fondy splnit to, co svým klientům naslibovaly? Kdy naposledy mohl být předán majetek přes dvě generace? Kdy naposledy mohli vnuci navazovat na práci svých rodičů či dokonce prarodičů?
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2011.
Naše nejvzácnější bankovky
Za více než 250 let se na našem území vystřídalo v oběhu na několik set druhů bankovek a státovek, ale i nejrůznějších typů poukázek a nouzových platidel.
Mnohé z nich známe jen v několika exemplářích, o existenci jiných se dovídáme už jen z dobových dokumentů.
Týká se to nejen platidel před rokem 1918, ale i novějších. Typickým zástupcem je například 5 Ks 1945 série B, kde známe doposud pouze jediný exemplář nebo 5000 Kč vzor 1919. Samotnou kapitolou je poté kupříkladu 200 Kč 1993 s proužkem „Republique du Zaire“ jejíž vysoká cena není dána ani tak počtem kusů, jako spíš mediální popularitou tohoto chybotisku. V následujícím výběru se zaměříme na výběr některých nejzajímavějších bankovek po roce 1918.
5000 Kč 1919
Svatý grál mezi československými papírovými platidly, tak lze bezesporu charakterizovat legendární pětitisícikorunu vzor 1919. Státovka, jejímž emitentem byl Bankovní úřad při Ministerstvu financí (BÚMF), se tiskla ve vídeňské Druckerei für Wertpapiere. Ta zde pro lícní stranu použila upraveného motivu z Rakousko-Uherské 1000 K vzor 1902 od autorů Heinricha Leflera a Rudolfa Rösslera. Celkem se zhotovilo na 500 599 kusů, z kterých se z oběhu nevrátilo 98. Samotná státovka obíhala jen necelé dva roky mezi 7. 8. 1919 a 15. 4. 1921. V současnosti je známo 36 exemplářů, z nichž se značná část nachází ve sbírkách veřejných institucí – zejména muzeí a bankovních ústavů v České a Slovenské republice, ale také například v Japonsku, Portugalsku, Španělsku, Dánsku Nizozemí a dalších zemích. Zatím poslední objev dosud nezdokumentované 5000 Kč I. se udál před několika lety, kdy byl zjištěn prozatím jediný neperforovaný exemplář.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2013
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
PRAŽSKÁ MINCOVŇA .SK
