Ražba korporátních medailí.

ANTARKTICKÝ DOLAR
Charakteristika, emise

Měnová jednotka označovaná jako antarktický dolar je neplatná měna na území Antarktidy. Bankovky jsou vydávány soukromou společností Antarktickou zámořskou směnárnou.

Bankovky antarktického dolaru jsou chápány výhradně jako sběratelské předměty a větší část finančních prostředků (okolo 80 %) získaných z jejich prodeje odvádí společnost do fondu vědeckých a humanitárních projektů na území Antarktidy. 20 % výtěžku se vrací zpět do tiskáren k produkci dalších bankovek. Antarktický dolar je v ydáván pouze v podobě bankovek, které nejsou směnitelné na žádném jiném kontinentu nebo státu. Nejčastěji se jako reklamní předměty nebo tzv. fantasy issue prodávají v ekvivalentu nominální hodnoty amerických dolarů. Antarktický dolar nemá z v ýše uvedených důvodů přidělen ISO kód podle 4217. Tudíž zcela neof iciálním symbolem pro měnu je AQD, případně AQ anebo zcela jednoduše A$. Bankovky tiskla do roku 2001 British American Banknote Company. Od roku 2002 jsou bankovky tištěny v různých tiskárnách na území USA, Brazí lie nebo Mexika. Antarktické bankovky nejsou katalogizovány

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2018.

Bílé peníze Vladislava II. Jagellonského Stručný úvod do problematiky
Za vlády Vladislava II. Jagellonského (1471–1516) se v roce 1483 v kutnohorské mincovně začalo s ražbou nového nominálu, a to bílého peníze.

Tato mince se následně, s určitými přestávkami, razila po dobu více než 130 let až do období protihabsburského stavovského povstání (1618–1620).

Přestože se mincovnictví Vladislava II. Jagellonského těší poměrně značnému zájmu numismatiků, pro jeho bílé peníze to neplatí. Ty stojí jednoznačně ve stínu Vladislavových pražských grošů. Z tohoto důvodu nepřekvapí, že současná věda postrádá jejich moderní komplexní typologický rozbor, který nahrazují sice kvalitní, ale v ně kterých ohledech zastaralé práce Karla Castelina. Navzdory jeho publikovaným příspěvkům se při popisech pozdějších nálezů setkáváme nezřídka jen s informací o počtu bílých penízů v daném souboru, aniž by jim byla věnována nějaká další pozornost. O určitý koncepční posun ve studiu bílých penízů se dále pokusili již jen Jaroslav Šůla a Karel Peukert a nověji se jim věnoval Jiří Chvojka.

Již Emanuel Leminger konstatoval, že s ražbou bílých penízů, označovaných také jako denáry české, se započalo v pondělí před sv. Řehořem čili 10. března roku 1483. Jakost nového nominálu byla stanovena na sedm lotů (438/1000) a jeho hodnota na jednu sedminu pražského groše, resp. na dva malé (černé) peníze. Jako tyto nejstarší bílé peníze jsou v literatuře tradičně uváděny dvoustranné mince, které na lícní straně nesou obraz českého lva.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2014.

DALŠÍ ČLÁNKY VÍCE O ČASOPISU