Pražské dukáty.

Luxusní medaile s českou historií U nikátní dar z matky měst
Praha je považována za jednu z nejkrásnějších metropolí Evropy a ne nadarmo bývá nazývána matkou měst. Její půvab umocňuje neobyčejně pestrá a pohnutá minulost.

Právě česká historie se stala středem zájmu prestižního zlatnictví Zlaté mince - Numismatika, které sídlí v památném Obecním domě.

Sama secesní budova, jako národní kulturní památka, je neobyčejně atraktivní pro turisty z celého světa: na její výzdobě se podíleli nejvýznamnější malíři své doby, v jejích útrobách byla 28. října 1918 vyhlášena samostatná Československá republika.

Praotec Čech i Karel IV.

Společnost Zlaté mince – Numismatika je významným emitentem vzácných pamětních medailí ze zlata a stříbra, ale také jedním z největších prodejců investičního zlata v České republice. Mezi skvosty, které společnost za dobu své existence vyprodukovala, patří například série pamětních medailí připomínajících největší osobnosti české historie: bájného praotce Čecha, kněžnu Libuši, která prorokovala založení města Prahy, svatého Václava nebo zakladatele budoucího vládnoucího rodu přemyslovců Přemysla Oráče. Za zvláštní pozornost stojí série korunovace českých králů. V ryzím zlatě byl takto zvěčněn Přemysl Otakar I., Karel IV. i král Jiří z Poděbrad.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2011

HERALDIKA NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (13) Církev doby klasicismu – zmrazené naděje
Konzervativní katolická hierarchie závěru 18. a začátku 19. století spíš sledovala než určovala vývoj Evropy.

Už před revolucí byly ve Francii v katolické církvi patrné dva tábory, zjednodušeně řečeno modernisté a konzervativci. Podobně jako tomu bylo u státní a šlechtické heraldiky, i ta církevní na sebe vzala střízlivé klasicistní formy. Také její klid a vyváženost však byly ve zvláštním rozporu s dramatickým vývojem uvnitř církve i v jejích vztazích se světskými mocnostmi.

Ráno 29. září 1786 nasedli v Pistoji před biskupským palácem do kočáru dva muži. Zanedlouho už ujížděli krásnou toskánskou krajinou směrem k Florencii. Tajemník Paolo se s respektem zadíval na unavenou tvář svého pána, biskupa Pistoje a Prata, Scipiona d Ricci. V minulých dnech se vydal ze všech svých sil, když řídil synodu, které se zúčastnilo skoro tři sta biskupů. Ale stálo to za to. Schválené synodní dekrety, které vezou ukázat velkovévodovi Leopoldovi, s Boží pomocí konečně pohnou církví správným směrem. Toskánský velkovévoda Leopold, bratr císaře Josefa II., byl spokojen. Do jeho plánů církevní reformy, kterou uskutečňoval uvážlivěji než jeho bratr, zapadaly výsledky Pistojské synody do cela dobře. Snad ale byly přece jen příliš radikální. Církev se vrací ke své původní čistotě, kterou přinesl Kristus, ruší se inkvizice, mše se mají celebrovat v národních jazycích, zavede se jediný řeholní řád a všechny ostatní se zruší, stejně, jako se nedávno stalo jezuitům... Leopoldovy rozpaky byly na místě.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2016.

DALŠÍ ČLÁNKY VÍCE O ČASOPISU