ZE SVĚTA KOVOVÝCH ZNÁMEK (40)
Dodatky a doplňky
Seriál Ze světa kovových známek dovršil tímto pokračováním již 40 dílů. Za dobu od uveřejnění úvodní části v časopise Mince a bankovky číslo 4/2010 došlo k objevům řady pozoruhodných známek z oblastí již v seriálu popsaných. Jako doplněk některých dílů zde uveďme zajímavé neznámé či opomenuté účelové známky.
3. díl zaměřený na spolkové známky, (M&B 3/2011), možno doplnit ražbou, kterou v Prachaticích vydal c. k. privilegovaný sbor ostrostřelců. Rubní legenda ukazuje, že šlo patrně o speciální známku pro členy spolkové hudby (obr. 1).
K 5. pokračování, jež bylo věnováno v ý tahov ým známkám, (M&B 1/2012), nutno doplnit známku tehdy neuvedeného zhotovitele v ý tahov ých známek. V nabídkovém katalogu ražebny W. Fischer z Karových Varů – Rybářů je vyobrazeno také několik účelových známek jako ukázka produkce závodu z této oblasti drobné plastiky. Jednou z nich je výtahová známka bez uvedené provenience pro Haus Rheinland (obr. 2). Dům s názvem Rheinland nebyl v Karlových Varech ani jinde v Čechách nalezen. Označení účelu známky AUFZUGMARKE není u nás známé na žádné známce, vyskytuje se pouze na německých a rakouských známkách.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2017.
Medaile Šporkova Řádu sv. Huberta z roku 1723 Zajímavé ražby z Nume.cz
František Antonín hrabě Špork /Sporck/ (*9. 3. 1662 Heřmanův Městec, †30. 3. 1738 Lysá nad Labem) byl synem Johanna Šporka (1597–1679).
František Antonín hrabě Špork /Sporck/ (*9. 3. 1662 Heřmanův Městec, †30. 3. 1738 Lysá nad Labem) byl synem Johanna Šporka (1597–1679), který se průběhu válek v 17. století vypracoval ze zchudlého šlechtice na předního generála mocnářství, a kterému císař za vítězství nad Turky udělil titul hraběte a následně v roce 1664 získal dědičný titul říšských hrabat.
František Antonín Špork zahájil studia u jezuitů v Kutné Hoře, později pokračoval na právech a filozofii v Praze. Po jejich ukončení procestoval v letech 1680-1681 Francii, Nizozemí a Anglii. Zejména na něj zapůsobil pobyt ve Versailles, kde jej okouzlil nádherný zámecký areál s bohatou uměleckou výzdobou, stejně jako společenské akce a hony. V císařských službách získal vysoké hodnosti císařského komorníka, královského místodržitele a skutečného tajného rady. Je však nesporné, že pro evropskou rodovou šlechtu dlouho zůstával jen synem pobělohorského zbohatlíka.
Je zřejmé, že jeho projevy vnější okázalosti a ambiciózní reprezentace zakrývaly osobní komplexy a nenaplněné tužby. Po zkušenostech s politickou kariérou se zaměřil na duchovní život, kulturu a umění. Patřil mezi nábožensky velmi svobodomyslné a tolerantní osobnosti své doby. Jeho palác na Novém Městě pražském, zámek v Lysé nad Labem a od roku 1705 budovaný barokně bohatě zdobený komplex lázní, zámku, špitálu, knihovny a divadla v Kuksu se staly středisky společenského a kulturního ruchu mimořádného rozsahu. Na jeho uměleckých zakázkách pracovalo mnoho významných představitelů evropského barokního umění. Od roku 1701 pořádal divadelní představení, v letech 1724–1734 otevřel první stálou italskou operu v Čechách, působící střídavě v Praze a v Kuksu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2013
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
PRAŽSKÁ MINCOVŇA .SK