DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
Skotská libra (2)
Zvláštnosti autonomní měny
Libra, podobně jako dolar, je měnovou jednotkou s poměrně dlouhou historií, vývojem a rozšířením. V následujícím příspěvku chceme poukázat na jednu z variant libry, totiž libru skotskou. Není možné se v článku věnovat veškerým aspektům librové měny a proto soustředíme pozornost pouze na ty skutečnosti, které mají zásadní význam pro moderní notafilii.
1958–1994
V těchto letech se setkáváme se znaky, které dříve u diference skotských bankovek nebyly použity. Známe je však u bankovek jiných států (např. Holandska). Jedná se o zjednodušenou formu tzv. bar kódu, u skotských bankovek označovaného jako sorting marks (třídící nebo také rozlišující značka) slokací na R. Jde specificky o bankovky vydávané Bank of Scotland 1970–1990 v sérii bankovek Sir Walter Scott Issue. Konkrétně se jedná o Pick#111 & 112. Tyto značky nejsou však na rozdíl od bar kódů numerické.SCWPM (19thEd; 2013) uvádí pod Pick#112 varianty a–f. U Pick#112f však nepopisuje rok emise 1984 & 1987. Poměrně malý počet bankovek byl vydán v letech po roce 1958 bankami, které v podstatě do roku 1970 ukončili emisní činnost (viz tabulka výše).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2015.
ZLATÉ RAŽBY S IKONOGRAFIÍ
blízkou slezským grešlím
Slezské grešle, především z období dlouhé vlády císaře Leopolda I., jsou pro svou relativně snadnou dostupnost a velkou variabilitu mincovních obrazů na rubu těchto mincí, vděčným předmětem zájmu mnoha sběratelů habsburských vládních ražeb. Existují však i velmi vzácné zlaté ražby z přelomu 17. a 18. století s ikonografií velice z vládních mincoven často nesprávně označované jako „odražky grešlí ve zlatě“.
V numismatických encyklopediích je u hesla „odražek“ následující definice: „Odražek je mince nebo medaile ražená z jiného kovu, než bylo mincovním řádem nebo vydavatelem původně určeno.“ V tolarovém období se používalo odražků původně stříbrných nominálů např. tolarů ke vzniku násobků dukátů. U drobné mince se pak většinou jednalo o díly dukátu. Za regulérní odražky jsou považovány ty, k jejichž zhotovení se využívalo již hotových razidel určených k ražbě jiných nominálů shodného průměru.
U slezských grešlí vycházejících z vládních mincoven za panování císařů Leopolda I. a Josefa I. však je situace z tohoto pohledu poněkud nepřehledná. V polovině 18. století se v soupisech velkých sbírek (např. Welzl von Wellenheim, Köhler) s pojmem odražek grešle ve zlatě nesetkáváme, mince jsou popisovány jako díly dukátu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2018.
