Železnice.

Ze světa kovových známek (24)
Známky šlechty v Čechách (2)

Devatenácté století bylo v Rakousko-Uhersku na udělování šlechtických titulů více než štědré. Snad v žádném období monarchie nebylo uděleno tolik nobilitací. Nositelé vysokých řádů, např. řádu Železné koruny (II. a III. stupeň), mohli zažádat o baronský (svobodný pán) či rytířský titul automaticky.

Do baronského stavu bý vali pov yšováni v XIX. století v ýznamní průmyslníci1, kupříkladu svob. pán František Ringhof fer ml. (1844-1909), majitel slévárny a továrny na v ýrobu železničních vagónů na Smíchově. Na základě udělení druhého stupně řádu Železné koruny roku 1902 se mohl o titul svobodný pán ucházet významný pivovarník Anton Dreher mladší (1849-1921). Na četných známkách, které vydali, však udělení šlechtického titulu nikterak uvedeno není. Nová šlechta se často honosila okázalými „rodovými“ erby, které jsou v několika případech v yobrazené i na účelov ých známkách. Rodov ý erb je to jediné, čím jsou uváděni na sv ých známkách užívaných v textilních továrnách baroni Klingerové (obr. 1), jimž byl šlechtický titul udělen roku 1898. Absence místa užívání měla praktický důvod, protože Klingerům patřily textilky v Kosmonosech, Mladé Boleslavi, na Liberecku v Novém Městě pod Smrkem a v Chrastavě, známky se tak mohly užívat kdekoliv.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2015.

VOJENSKÉ PŘETISKY BANKOVEK NDR
Raritní nouzová platidla

V reakci na mezinárodní situaci na konci sedmdesátých let se na jaře roku 1980 v Německé demokratické republice zahájila diskuze týkající se plánu na vytvoření nouzových platidel.

Pod záštitou Rady národní obrany NDR se počítalo s tím, že by nevyužité bankovky z již neplatné emise v ýchodoněmeck ých marek nově posloužily jako vojenské poukázky, které by v případě vypuknutí válečného konf liktu sloužily jako platidla s nuceným oběhem. Podobně jako v jiných zemích se úvahy o rezer vní měně váží už k přelomu šedesátých a sedmdesátých let, tedy doby v yhrocených vztahů mezi Spojenými státy a Sovětským svazem. Už na počátku 70. let došlo k rozhodnutí, aby vojenské útvary byly v případě potřeby v ybaveny vojenskými poukázkami určené jednak pro v ýplatu vojáků a současně i pro úhradu armádních v ýdajů na okupovaném území. Po zklidnění mezinárodní situace se ovšem později tato otázka odsunula na pozdější dobu. Opětovně však přišla na přetřes na konci sedmdesátých let.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2018.

DALŠÍ ČLÁNKY VÍCE O ČASOPISU