Dukáty.

PAPÍROVÁ PLATIDLA Marie Terezie
S rozvojem finančního trhu a s ním spojeného úvěrového hospodářství vzrůstá na přelomu 16. a 17. století i množství specializovaných bankovních ústavů.

Hlavní činností těchto bank bylo zejména zprostředkování úvěrů a bezhotovostních plateb. Klienti těchto bank si v rámci ústavu zřizovali finanční konta, pomocí kterých pak prováděli jednotlivé bankovní operace.

Velký rozmach bankovních institucí zaznamenávala zejména Itálie, z níž se dále šíří do severní a Západní Evropy. Už v roce 1656 získává Johan Palmstruch od švédského krále Karla X. Gustava povolení k založení Stockholm Banco s právem vydávat bankovky, s jejichž vydáváním se začalo 16. června 1661. Jednalo se o zčásti předtištěné bankovky, do kterých úředník vypisoval potřebné údaje, které stvrzoval vlastnoručním podpisem a pečetí. Tyto tzv. Kreditiv-Sedlars znějící na různé druhy mincí švédské měny byly z počátku vázány na majitele a od roku 1667 je bylo možné i převádět. V našich zemích se s prvními bankovkami setkáváme až za vlády Marie Terezie.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2017.

PÍSMO NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (5)
Krok ze starověku do středověku

Každé přechodné historické období mísí staré a nové, odcházející a přicházející. Legendy na mincích to samozřejmě odrážejí. Pozdní antika a raný středověk měly jako společný jmenovatel křesťanství. Obsah textů mincí, a také výtvarné provedení písma, nám nabízejí cenná dobová svědectví o prorůstání státu a nové víry.

Stůl v koutě krčmy obsadila skupina veteránů. „Něco vám vokážu“, řekl jeden a nechal kolovat malou bronzovou minci. „Tuhleto malý znamení je mi ňáký povědomý “. Nejstřízlivější přiblížil peníz až k očím: „Máš pravdu, tohle jsme si malovali na štíty tehdá před bitvou u Milvijskýho mostu. Ale co to je, to sem už zapomněl.“ Mince šla z ruky do ruky, a také další bývalí legionáři jen vrtěli hlavami. „To je přece Christogram,“ neudržel se otrávený krčmář, který jim právě doléval. Zničení Říma barbary roku 476 ukončilo dějiny západořímské říše. Než k tomu ale došlo, vytvořilo několik císařů podmínky k přežití říše v transformované podobě a na jiném místě. Nejdůležitějším z nich byl Flavius Valerius Constantinus (274–337), kterého známe spíš pod jménem Konstantin I. Veliký.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2018.

DALŠÍ ČLÁNKY VÍCE O ČASOPISU